Kdyz te zene snehova vanice: Cesta zpet

Opoustim Polsko

Dobre, mam nove kufry na moto, vcetne nosice a rozhoduju se, ze neprespim a jedu i zpet. Je cas nastavit navigaci v mobilu a natankovat. Nechce se mi zpatky do zimy, po hodine ve vyhrate garazi. Ale musim.

Jak den pomalu konci, zima je vetsi a vetsi. Jedu zase po A4, ale rychlost nad 120 km/h znamena, ze mi ruce a nohy mrznou az moc. Zacinam litovat sveho rozhodnuti nezustat. Je kolem ctvrte odpoledne a ja doplnuju nadrz na posledni benzince v Polsku. Cerpadlarka je moc hezka, ale protivna a bez usmevu. Platim benzin, nekupuju nic dalsiho, snazim se byt co nejrychlejsi.

Zatimco jsem bliz a bliz hranicim, seseruje se. Vedel jsem uz predtim, ze POlaci jsou za volantem magori, ale ted jsem si jistej, ze chteji nekoho na silnici zabit. nemam problem jezdit ve Francii, Spanelsku, nebo moji milovane Italii  - kde jezdim fakt rychle, ale v Polsku po tme se citim hrozne. Mozna, ze muj usudek ovlivnuje tma a zima. Ale prijde mi to jak ve videu z Ruska.

Snasi se mlha. Nemam na vyber, kvuli brylim jedu s otevrenym visorem. Prov jeste nekdo nevyrabi pinlock na bryle? Silnice je lehce pokryta snehem. Do zatacek zpomaluju, rikam si, ze bych mel navstivit kurz jezdeni flat tracku.

Zase tankuju. Na teto benzince v CR jsem tankoval cestou do Polska. Je to mala benzinka v zatace, nekde pred Liberecem. Cerpadlarka je na pohodu, rika, ze manzel ma Varana, ale neni magor, aby jezdil v takovym pocasi. Jsem kompletne zmrzlej. Kupuju si horkou cokoladu, ale nepomaha moc. Musim zustat pres pulhodinu, abych se zahral. Nejradeji bych nasel prvni hotel a zbytek cesty vzdal. Kupuju si jeste nejaky noviny a strkam je, kiam to jde. Jim Snickersku a doufam, ze me sacharidy pomuzou zahrat. Chcipnul mi mobil, nabijecku nemam. Jsem bez navigace.

Nasedam na motorku. Mrholeni prechazi ve snezeni. Snezi! Je tma, mlha a snezi. Pres bryle prakticky nevidim, nestiham je utirat. Do Liberce to jsou dva kilometry.

Posledni sance to vzdat

Liberec. Citim, ze zastavit u nejblizsiho hotelu by bylo skvely, ale nejak tusim, ze zitra budou silnice nesjizdny. Ale predstava teplyho pokoje a  postele je hrozne lakava. Boli me zada, kolena, ruce. Rekl bych, ze na nohach uz musim mit omrzliny. Tak, jak jsem si doted delal srandu, ze je tato cesta silenstvi, ted jsem si tim jistej. Predpokladam, ze uz to kazdou chili musim nekde polozit. Je osm vecer, dvanact hodin na motorce. Do bot mi tahne, snezi a ceka me dnes jeste skoro dvestepadesat kilometru.

Netusim, co me drzi na silnici. Snezi vic a vic. Snazim se byt rychlejsi, nez snehova vanice v zadech. Ale neda se jet rychleji nez kolem devadesatky

Ztracen

Nevim, kde jsem. Pred hodinou jsem byl na silnici prvni tridy, ale ted jsem nekde v lesich, na silnici asi pate tridy, nebo co jsou ty diry zac. Vsude kolem me je snih. Zkusim odhadnout smer, jakym jet, musim jet na jihovychod. Jsem beznadejnej. Mezi dirama jedu tak tricet.  Je kolem pul desate.

Konecne, vidim mesto! Dvur Kralove?! Kde jsem se tu vzal, kruci? nNa druhou stranu, ted muzu jet na Horice, Zacinam to videt pozitivne.  Ted uz by to melo jit rychle zpet.

Hradec Kralove zase

Diky Bohu! Dalsi cokolada na zahrati. Asi jsem zavislej. Je trictvrte na jedenact, stojim v teple s kelimkem v ruce a venku se chumeli. Zkracuju zastavky, dalsi planuju na v Litomysli. 

Vanice

Jestli jsem si myslel, ze to nejhorsi je za mnou, netusil jsem, co me jste ceka. Motorka se po silnici klouze. V kuzelu svetla vidim divoky rej tancich vlocek, velikych, mensich , litaji vsemi smery. Menim posez na styl choprackyho, abych ulevil kolenum, ale nevydrzi mi to dlouho. Jak se mi motorka vrti pod zadkem, menim styl na nohy pri zemi. Sousredim se na to, jak udrzet motorku kolama dolu. Na silnici je vic a vic snehu. Naraz od predjizdejiciho kamionu se mnou zaclouma, ze si malem ustelu. Protoze snezi, oteplilo se na rovnou 0. Nechce se mi verit, jak rozdil ctyr stupnu muze pomahat. Ale muze. Lituju vymlacenyho telefonu, protoze bych tu pumelici rad nafotil.
Je to fakt rozdil jet hodiny, oproti bezne ceste do prace, z prace a vyjizdky kolem komina. Jeste pribrzduju pro benzin v Letovicich, kde na mou snehem pokrytou postavu koukaji jako na zjeveni.

Dokazal jsem to!

Utahanej k smrti, ale stastnej, parkkuju motorku do garaze. Je trictvrte na tri rano. Po temer dvaceti hodinach, sedm na plan, jsem doma. Tesim se na zitrejsi vyjizdku s kuframa :-)